|
K psani zprav se posledni dobou nejak nedostavam... Tak spis jen takove stripky...
Sungai Wain byl po pet mesicu plny lesnich plodu. Manga, mangostyny, duriany a rambutany uz sice maji svoji sezonu za sebou, nicmene zdejsi stromy kvetou a plodi v urcite pravidelne posloupnosti, takze je zas vystridaly dalsi ovocne stromy a mezi nimi i ten, ktery mi pripada nejlahodnejsi - Xantophyllum. Celkem nezname plody, protoze se nepestuji komercne, ale u me s svoji medovou chuti u me Xantophyllum prozatim vede (zatimco na poslednim miste stale zustavadurian).
Celych pet mesicu nadbytku plodu, tak dlouho trvajici blahobyt tu zatim nebyl za celou zaznamenanou historii lesa, tj od roku 1997. A jak by se dalo cekat, u zvirat uz muzete videt opravdu velke zmeny. Les je ted plnyprasat. Prase doted bylo spis vzacne zvire, clovek potreboval trochu stesti, aby ho v lese potkal. Kdyz prisla sezona ovoce, zacaly se v lese objevovat i ploche hromady palmoveho listi, docela zrucne propletene fo podoby pohodlneho luzka. To jsou hnizda, ktere prasnice pripravuje pred tim, nez porodi nejakych 5-12 selat. Vzapeti se zacaly v lese objevovat rodinky pruhovanych prasatek. Ve stejne chvili se sem ale zrejmne zacala stahovat i dospela prasata z sirokeho okoli. Ted uz je tezke do lesa vyjit bez toho, abyste nepotkali aspon nejakeho knoura.
Zpatky v Kampung Baru jsme mezitim meli dalsi pozar, kousek od mojeho domu. Tentokrat to bylo ve dne, takze sousedy udalost nezastihla tolik nepripravene. A to i pres to, ze pozarnicke auto uvazlo v zacpe a na misto se vubrc nedostalo, a i presto, ze byl prave odliv, takze v Kampung Baru nebyla voda. Hasilo se bahnem, coz je docela efektivni - az na to, ze je zdejsi bahno plne strepu a jineho sajrajtu, takze na konci byli chlapi celkem porezani. Ale na rozdil od minule udalosti, kdy lehlo popelem asi 40 domu, to tentokrat odnes jen jeden. Ironii bylo, ze si ten dum pronajimal jeden z tech nestastniku, kterym jejich vlastni dum vyhorel pro minulem pozaru pred par tydny...
Krome podobnych kazdodennich katastrof se tu ale deji i vetsi kalamity. Guverner Vychodniho Kalimantanu sinasel velmi zaludnou cestu, jak dostat ze statniho rozpoctu 300 milionu dolaru na podporu stavby mostu pres ostrov Balang. Pro vetsinu ochranaru to znamenalo, ze je Balikpapansky zaliv ztraceny, protoze v tehle fazi uz stavbu mostu zastavit nelze - a dali ruce pryc. Prekvapive, byla to tentokrat mistni vlada, kdo projevil dobrou vuli. Starosta Balikpapanu si predvolal me a Gaby se slovy, ze nas chce pozadat o pomoc. Ze pry chce jeste jednou naposledy zahajit jednani se vsemi vladami (mesto, distrikt, provincie), ale nemuze si dovolit udelat prvni krok. A tak ze ted hned svola tiskovou konferenci, na ktere Gaby a ja prohlasime, co s sebou projekt prinasi a taky to, ze je k dispozici nekolik alternativnich reseni, vyhodnejsich ekonomicky i s ohledem k zivotnimu protredi. Dostali jsme tri hodiny na to pripravit prezentaci. Starosta sezval nekolik denniku a televiznich stanic a druhy den se objevily zpravy ve vsech novinach. Zareagovali okamzite vsechny vyzmanejsi ochranarske organizace v oblasti, spojily sily a vzali si zastaveni stavby mostu jako hlavni prioritu pro nadchazejicich nekolik mesicu. Strhla se tak ze dne na den zatim nejvetsi kampan, ktera ted asi rozhodne o tom, jestli v Balikpapanu jeste po 20 letech zbyde nejaky les... |
