|
 Terénní aktivity Mgr. Stanislava Lhoty, PhD, výzkumného pracovníka Zoo Ústí nad Labem a jeho týmu (studentů, místních asistentů, kolegů) v povodí Balikpapanského zálivu, Východní Kalimantan, Indonéské Borneo, od října 2007 do října 2008.
Výzkum kahau nosatých
Kahau nosatý (Nasalis larvatus) byl v roce 2007 vybrán jako vlajkový druh našeho projektu ochrany pobřežních mangrovů a deštných pralesů v povodí Balikpapanském zálivu. Jde totiž nejen o ohrožený druh zajímaný pro vědu, ale také o druh, který je pro svůj kuriózní vzhled a mezinárodní zájem atraktivní pro místní vládní úřady, nevládní organizace, veřejná média, donory i místní obyvatelstvo. Výzkum tohoto druhu proto představuje jakousi páteř programu zaměřeného na ochranu jak druhu samotného, tak i jeho biotopu, pobřežních mangrovů, a ostatních živočichů a rostlin, které se zde spolu s kahau vyskytují.
Zjištění rozšířeni a velikosti populace. První fáze výzkumu byla zaměřená na průzkum rozšíření a početnosti populace kahau při pobřeží Balikpapanského zálivu a trvala více než dva měsíce. Sčítání probíhalo z malé motorové lodi vždy ráno a v podvečer v době, kdy se opice pravidelně shromažďují na spacích stromech na březích řek. Povodí zálivu je tvořeno povodími zhruba 54 menších řek, které nebylo možné všechny důkladně prozkoumat. Zaměřili jsme se tedy na jedno vybrané území (Kariangau), a zde jsme se pokusili o úplný součet populace kahau. Přepočtením zjištěného počtu 400 zvířat na celkovou plochu pobřežních mangrovů (zjištěnou ze satelitních snímků) jsme došli k celkovému odhadu velikosti populace 1400 jedinců. Jde o jednu ze 6 největších spočtených populací tohoto druhu na světě. Tento výsledek se stal významným argumentem pro ochranu cele oblasti.
Posouzení míry izolace populace. Abychom posoudili, nakolik je populace kahau v Balikpapanském zálivu geneticky izolovaná (což je z hlediska její dlouhodobé životaschopnosti závažný problém), snažili jsme se vypátrat i nejbližší další populace. V okruhu 120 km od Balikpapanu se nakonec podařilo doložit 3-4 další malé populace (každá mezi 50-150 zvířaty). Jejich vzájemná blízkost naznačuje, že by mohlo docházet k ojedinělým přesunům zvířat mezi nimi a že tedy tyto populace nemusí být geneticky zcela izolované. Kvantitativní zhodnocení by však vyžadovalo analýzu DNA, o čemž uvažujeme do budoucna.
Doložení výskytu hulmana stříbřitého. Spolu s kahau nosatými se v mangrovech Balikpapanského zálivu vyskytují také poměrně běžní makakové jávští (Macaca fascicularis), zatím zde však nebyl doložen výskyt třetího druhu primáta, známého z jiných bornejských mangrovů, kterým je hulman je hulman stříbřitý. Náš průzkum nakonec doložil výskyt tohoto druhu na jediné lokalitě v zálivu a na dvou dalších lokalitách v okruhu 50 km. Životaschopnost těchto malých izolovaných populaci je však prozatím nejistá. Výskyt tohoto primáta je zajímavý nejen ochranářsky, ale i taxonomicky, vzhledem k současným diskusím o přesné druhové zařazeni těchto hulmanů na ostrově Borneo. Podle nových spekulací by hulmani obývající Balikpapanský záliv mohli být ve skutečnosti hulmani jávští (Trachypithecus auratus). Fotografie, které jsme získali, však dokládají, že tomu tak není a že na lokalitě se vyskytuje skutečně hulman stříbřitý (Trachypithecus cristatus).
Identifikace antropogenních hrozeb. V průběhu sčítání populace kahau jsme identifikovali a dokumentovali poškození jejich biotopu (mangrovů) zapříčiněné nejrůznějšími lidskými aktivitami. Jako hlavni hrozby jsme identifikovali zakládání rybníků na chov krevet a ryb bandang, kácení a zavážení mangrovů pro účely průmyslové zástavby, výsadbu plantáží olejné palmy na březích řek, výrobu dřevěného uhlí ze dřeva mangrovů a ilegální těžbu stavebního dřeva v těsném sousedství mangrovů. Získané údaje jsme konzultovali s právním poradcem, Muhamadem Nasirem (Univesitas Balikpapan), abychom zjistili a formálně doložili nezákonnou povahu jednotlivých aktivit. Informace byly průběžně poskytované zodpovědným zástupcům vládních organizací, zúčastněným nevládním organizacím a veřejným médiím.
Identifikace nejvhodnější oblasti pro intenzívni ochranu. Mangrovy Balikpapanského zálivu o celkové rozloze 170 km2 nelze ani do budoucna vyhlásit v plném rozsahu chráněným územím. Je třeba navrhnout systém zonace a pro striktní ochranu doporučit alespoň nejhodnotnější část celého území. Toto území jsme vybírali na základě inspekce satelitních snímků celé oblasti, důkladného průzkumu terénu a na komunikace s místními obyvateli i vládními činiteli za účelem posouzení jejich přístupnosti k ochraně toho kterého území. Nakonec byly zvoleny dvě oblasti. Za prvé mangrovy v okresech Pemaluan a Maridan, které představují nejzachovalejší a nejrozsáhlejší porosty a současně oblast s minimálním potenciálním konfliktem mezi ochranou a místními zájmy. A za druhé mangrovy v okresech Kariangau a Mentawir, které jsou jako jediné doposud propojeny zelenými koridory s primárním deštným pralesem v Chráněném lese Sungai Wain. Dohromady představují obě tyto oblasti zhruba 2/3 rozlohy všech mangrovů v Balikpapanském zálivu.
Založeni výzkumné stanice a trénink asistentů. V centru jedné ze dvou zvolených prioritních oblasti, v okrese Pemaluan, jsme založili výzkumnou stanici. Zakoupili jsme opuštěný ovocný sad na ostrůvku v centru rozsáhlých mangrovů, kde jsme renovovali dvě chatky a přístav. Na ostrově jsme nechali přirozenou cestou regenerovat smíšený dipterokarpový les a veškerá výstavba byla omezená na nezbytné minimum. Zaměstnali jsme dva asistenty s dobrou zkušeností s používáním a údržbou motorové lodi, kteří u nás od té doby získali již několikaměsíční zkušenost s terénním průzkumem primátů.
Vypracování metodiky habituace. Snaha o habituaci kahau nosatých, neboli o jejich navyknutí na přítomnost pozorovatele za účelem sběru dat o jejich nerušeném chování, prozatím nebyla úspěšná. Opice zatím ještě tolerují přítomnost pozorovatele jen po velmi krátkou dobu. Během dosavadních snah jsme však získali cenné zkušenosti na jejichž základě jsme sestavili novou metodiku habituace pro příští sezónu výzkumu. Ta je založená primárně na habituaci z lodi a na trvalé přítomnosti výzkumníků a asistentů na lokalitě. Podmínkou je tedy přijmout další výzkumníky. V sezóně 2009-2010 to bude Ondřej Kott, doktorand z Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, který již na lokalitě strávil 2 měsíce pilotní studií. K němu by se měl přidat také magisterský student z Univerzity v Yogyakartě, Johanes Wibiono.
Výzkumný program v Chráněném pralese Sungai Wain
Než se vlajkovým druhem naší práce v Balikpapanském zálivu stal kahau nosatý, probíhalo těžiště našeho výzkumu v nedalekém Chráněném pralese Sungai Wain. V letech 2005-2006 jsme zde studovali výskyt téměř neznámého druhu opice, hulmana běločelého (Presbytis frontata) a dalších druhů savců. Během sezóny 2007-2008 jsme na tuto práci alespoň v omezené míře navázali.
Monitoringový program a trénink zaměstnanců. Významným mezníkem se stal fakt, že správa Chráněného lesa zaměstnala dva z naších bývalých asistentů, Fitriadiho a Muhalira, kteří se účastnili našeho předchozího programu a získali tak důkladný trénink. To umožnilo společně se správou rezervace vytvořit nový program dlouhodobého monitoringu stavu pralesa a populací vybraných savců. Program probíhal dočasně pod vedením Stanislava Lhoty, který ho postupně předal dalšímu novému zaměstnanci rezervace, absolventovi Univerzity Mulawarman v Samarindě, Rusdiantovi. Pracovní náplň Fitriadiho, Muhalira a Rusdianta zahrnuje kromě údržby výzkumného kempu, cest a další infrastruktury také sledování počasí (teplota, srážky a vzdušná vlhkost), fenologie (produkce listí, květů a plodu na vybraných plochách v lese) a populací vybraných druhů savců metodou liniových transektů. Výstupem by měla být každoroční výroční zpráva, první na konci roku 2008.
Průzkum výskytu primátů a dalších savců. Podstatný podíl průzkumu savců v Sungai Wainu probíhá na transektech, což jsou rovné úzké pěšiny prosekané pralesem v kompasovém (obvykle východo-západním) směru. Transekty rychle zarůstají vegetací a zapadávají mrtvým dřevem a listím, takže je nutné je v pravidelných intervalech obnovovat. Minulou obnovu jme prováděli v roce 2006. V této sezóně jsme s finanční pomocí českého fotografa Petra Slavíka opět pročistili 46,5 km transektů. Na transektech bylo mimo jiné smeteno i spadané listí, čímž byly připraveny i k průzkumu velmi plachých savců. V tomto roce jsme poprvé kromě denních savců (opice, tany, veverky, někteří kopytníci) systematicky zjišťovali i výskyt nočních savců. K zajímavým zjištěním patří výskyt tany peroocasé (Ptilocercus lowii), tany pestré (Tupaia picta) a několika dalších druhů drobných savců, zjištěných v této části Bornea vůbec poprvé. Na základě letošních i starších zjištění jsme sestavili seznam všech druhů savců, vyskytujících se na území města Balikpapan (které zahrnuje i Chráněný les Sungai Wain. Seznam zahrnuje 95 druhů savců a možná tak z Balikpapanu dělá město s největším počtem druhů volně žijících savců na světě. Stal se proto jedním z nástrojů, který využíváme k doložení mimořádné bohatosti a hodnoty Sungai Wainu. Významným letošním zjištěním je i zvyšující se počet savčích druhů, které se navracují do části rezervace, která vzhořela při kalamitních požárech v roce 1998. Dva druhy, které zde byly letos prvně zaznamenány, jsou outloň váhavý (Nycticebus coucang) a orangutan (Pongo pygmaeus). Z devíti druhů primátů známých z území rezervace se jich tak již do vzhořelého lesa vrátilo nejméně osm. Abychom mohli důkladněji zdokumentovat obnovu populací savců ve vyhořelém lese, zavádíme tento rok pravidelný monitoring denních i nočních savců na 4 km transektů v nevyhořelém a 4 km ve vyhořelém lese. Fitiadi a Muhalir budou zaznamenávat výskyt savců podél těchto 8 km transektů dvakrát do měsíce, jednou ráno a jednou v noci.
Obnovení fenologických ploch. Před deseti lety bylo v Sungai Wainu založeno 10 fenologických ploch o celkové rozloze 1 ha, zahrnujících více než 500 stromů z téměř 200 druhů. Plochy slouží k dlouhodobému sledování produkce listí, květů a plodů, které probíhá nepřetržitě jednou měsíčně po celých 10 let. Bohužel, data za posledních 6 let již nejsou zpracovávána a přibližně čtvrtina z nich byla nenávratně ztracena. S nástupem nových zaměstnanců výzkumného programu jsme se proto rozhodli monitoring fenologických ploch zefektivnit. Zachovaná starší data byla tabelovaná v elektronické podobě a zálohovaná. Údaje o stromech na fenologických plochách byly aktualizovány. Všechny stromy s průměrem kmene nad 10 cm, byly opatřeny hliníkovými štítky, změřili jsme jejich výšku a obvod kmene a určili podíl stromů, které za uplynulé období uhynuly a které naopak právě dosáhly deseticentimetrového průměru kmene. Sběr dat probíhá i nadále s použitím stejné metodiky, data však budou každoročně analyzována a výsledky zahrnuté ve výroční zprávě vzdané správou rezervace.
Průzkum diverzity hmyzu. V rámci dokumentace biodiverzity jsme do Sungai Wainu přiznali na krátkou návštěvu entomology Milana Jandu, Aleše Dolného a Daniela Bártu. Milan Janda z Jihočeské Univerzity zde dokumentoval diverzitu mravenců, trénoval naše asistenty v metodice sběru dat o početnosti a aktivitě mravenců a hledal možná témata pro studentské projekty. Aleš Dolný z ostravské univerzity společně s Danielem Bártou inventarizovali druhovou pestrost vážek na několika různých biotopech Balikpapanu. Předběžné výsledky naznačují relativně nízkou diverzitu hmyzích druhů, což kontrastuje s vysokou zjištěnou druhovou diverzitou u obratlovců. Druhové ochuzení se zřejmě projevuje více u mravenců než u vážek a může souviset s typem lesa (relativně méně vlhký dipterokarpový les na dobře propustných půdách). Nicméně mohlo by být i důsledkem tzv. ostrovních jevů, čili ubývání druhů v malých izolovaných ekosystémech (takto zde zřejmě došlo například k vymření tzv. tygřích suchozemských pijavic). Tento výsledek je proto jedním z našich argumentů pro nutnost ochrany zelených koridorů, které propojují Sungai Wain s jinými zbytky tropického pralesa.
Ochranářské aktivity
Ochranářské aktivity tvoří podstatnou část naší práce a postupně získávají stále větší prioritu oproti našim výzkumným činnostem. Částečně probíhají v terénu (monitoring a neformální patrolování), částečně mezi místním obyvatelstvem (socializace a kampaně) a částečně na úřadech ve městech Balikpapan, Penajam a Samarinda.
Navázání úředních kontaktů. Oblast Balikpapanského zálivu je administrativně rozdělená mezi dva distrikty: město Balikpapan a distrikt PPP (Penajam Paser Utara). Zatímco spolupráce mezi ochranou přírody a místní vládou v Balikpapanu trvá již asi 10 let, v PPU ji bylo teprve navázat. To se v průběhu poslední sezóny uspokojivě podařilo. V PPU byla založena nová kancelář pro životní prostředí a její program je ve významné míře postaven na našich informacích a doporučeních. Osobně jsme se seznámili s řadou zástupců místní vlády počínaje úrovní distriktu, přes úroveň okresů, vesnic až po nejnižší úroveň, kterou představují tzv. sousedství. Stejně tak jsme navázali kontakty i s řadou nevládních organizací v oblasti Balikpapanského zálivu i v hlavním městě provincie Východní Kalimantan, v Samarindě. S konkrétními přestupky související s poškozováním životního prostředí, které jsme zjistili v rámci naší pravidelné práce v terénu, jsme pravidelně seznamovali řadu zainteresovaných vládních i nevládních činitelů. Jejich akce jsme poté monitorovali a o problémech jsme pravidelně diskutovali. Z důvodu prezentace některých problémů široké veřejnosti jsme udržovali pravidelný kontakt s několika místními deníky. Naší strategií je představovat ochranu přírody pozitivním světle, proto jsme tisku pravidelně jednou za měsíc poskytovali zprávy o zajímavých výsledcích výzkumu. K exponování ochranářských problémů v médiích jsme se uchýlili vždy teprve až poté, kdy jednání s místními úřady a nevládními organizacemi nepřineslo očekávané výsledky.
Socializace s místními obyvateli. Mangrovy jsou využívané místními obyvateli pro řadu účelů, z nichž některé se zdají být trvale udržitelné (rybolov, lov krabů, sběr palmového listí na výrobu došek, sběr palivového dřeva pro vlastní potřebu), zatímco jiné vedou k rychlé destrukci mangrovů (zakládání rybníků, pálení dřevěného uhlí pro obchod, těžba stavebního dřeva). Naším cílem je pokusit se odlišit a podporovat trvale udržitelné aktivity, navázat dobré vztahy a s vesničany, kteří z nich těží, a udržovat s nimi pravidelný přátelský kontakt. Stejně tak se snažíme o pravidelné přátelské kontakty s tou většinou místních obyvatel, která mangrovy nevyužívá v pozitivním ani negativním smyslu a za normálních okolností by proto k jejich osudu byla lhostejná. Takto získaná podpora většiny vesničanů je klíčovým nástrojem prosazování ochranářských snah jak přímo v terénu, tak i na úrovni jednání s místní vládou.
Monitoring a patrolování. Těžiště našich současných ochranářských aktivit v terénu je pravidelný monitoring probíhajících lidských aktivit v nejhodnotnější části Balikpapanského zálivu. Naši asistenti provádějí monitoring jednou měsíčně i nyní v době naší nepřítomnosti. Data o nových a potenciálně ilegálních aktivitách zasílají nám a předávají zodpovědným místním úřadům. V rámci monitoringu je však v naší pravomoci pouze sběr informaci, nikoli zásahy vůči narušitelům. Proto se snažíme prosadit u místních úřadů program pravidelného patrolování, spojeného se zatýkáním narušitelů a jejich předávání policii. Našimi partnery, kteří by od místní vlády tuto pravomoc mohli získat, jsou správa Chráněného lesa Sungai Wain a Hnuti původní kalimantanské mládeže GEPAK. Nutno však podotknout, že neformální patrolování je i vedlejším produktem probíhajícího výzkumného programu v okrese Pemaluan. S podporou tradičního náčelníka jsme v mangrovech celého okresu rozmístili cedule informující o ochraně území náčelníkem. Spolu s ním a členy GEPAKu jsme navštívili rodiny, kteří v této oblasti ilegálně pálí dřevěné uhlí a zakládají rybníky a požádali je o zastavení veškeré činnosti. V důsledku toho v okrese bez vyhrocenějšího konfliktu na celý rok prakticky ustalo kácení mangrovů pro výrobu dřevěného uhlí a nebyl založen žádný nový rybník.
Budování organizační struktury. Pro zajištění dlouhodobé ochrany Balikpapanského zálivu je nezbytné vytvořit instituci zodpovědnou za spravování oblasti. V roce 2000 již taková organizace byla založená a formálně doposud existuje, ovšem bez zaměstnanců a bez finančních zdrojů. Jde o Správní orgán Balikpapanského zálivu, BPTB. Společně s místními vládami (Balikpapan a PPU), nevládními organizacemi a Ministerstvem životního prostředí se nyní snažíme o obnovení BPTB. Jde však o vleklá jednání, mimo jiné kvůli několika vyšších státních úředníků.
Problém průmyslové zástavby. Jeden z konkrétních problémů, který musíme řešit, je budování přístavů a průmyslových závodů bez posouzení vlivu na životní prostředí (EIA) nebo porušování podmínek povolení ke stavbě. Vzhledem k rychlému průmyslovému rozvoji celé oblasti jde o velký a stále narůstající problém, který je navíc komplikovaný úplatností státních úředníků a tím, že průmyslové podniky často disponují poměrně značnými fondy. V typickém případě podnik zakoupí malé území pevniny, odkud pak nahrnuje zem do vykácených mangrovů, čímž své území až několikanásobně rozšiřuje. Jávský podnik na zpracování palmového oleje, MBA, tak například zničil asi 100 ha mangrovů v jednom y mála průmyslem nedotčených území Balikpapanu. Ztrácí se tím nejen mangrovy, ale i estetická hodnota pobřeží a tím pádem i jeho atraktivita pro další ochranářské snahy. Podobné případy řešíme intenzivním vyjednáváním s úřady na všech úrovních místní vlády a exponováním případů v tisku. Vzhledem k vysoké míře korupce je však úspěšnost ochranářských snah jen malá.
Problém budování cest. Jedním z důvodu zachovalosti pobřežních mangrovů Balikpapanského zálivu je jejich obtížná přístupnost. To se může zásadně změnit s vybudované provinční silnice kolem podstatné části zálivu. Tato silnice by zpřístupnila celé řadě nekontrolovatelných legálních, legalizovatelných i ilegálních aktivit jak mangrovy, tak i Chráněný les Sungai Wain, podél jehož hranic by probíhala. Navíc by přeťala všechny koridory mezi Sungai Wainem a pobřežím. Ochranáři proti tomuto projektu protestují už několik let. V roce 2006 jsme se účastnili hodnocení vlivu projektu na životní prostředí (EIA) a v roce 2007 jednání ohledne alternativního řešení dopravy přes Balikpapanský záliv – mostu mezi městy Balikpapan a Penajam. Bohužel, vlády Balikpapanu, PPU, provincie Východní Kalimantan a Ministerstvo dopravy Indonéské Republiky se na žádné z alternativ neshodly a provinční vláda v roce 2008 se stavbou silnice začala. Nyní pokračujeme v kampani za zastavení stavby. Zároveň již ale musíme čelit i aktivitám podniků a jednotlivců, kteří už se zpřístupněním oblasti počítají, intenzivně skupují pozemky a budují cesty a další infrastrukturu pro budoucí průmyslové závody.
Problém plantáží olejné palmy. Distrikt PPU se jako na svou hlavní zemědělskou plodinu zaměřil na palmu olejnou, jejíž pěstování je zodpovědné za jednu z největších destrukcí tropického pralesa v Indonézii. Za poslední tři roky tak došlo k vykácení lesů podél většiny řek v části povodí Balikpapanského zálivu, které patří PPU. Mangrovy sice zůstaly víceméně nepoškozené, byly však zcela izolované od ostatních lesních ekosystémů a vystavené mimořádně vysoké sedimentaci zeminou splavovanou z několika tisíců hektarů odlesněných ploch. Zakládání plantáží na březích řek je ilegální, chybí však jakákoli kontrola ze strany vládních orgánů. Navíc zde vznikají konflikty s místními vesničany, kterým zemědělské podniky často bez odškodnění zabírají půdu. V protestu proti takovému chování jsme se s postiženými drobnými rolníky spojili a naše demonstrace nakonec vedly k zastavení činnosti největšího z těchto podniků, PT Agro Indomas, ve třech okresech, bohužel ale ne v okrese Pemaluan, disponujícím nejcennějšími mangrovy. S úřadem pro lesy a plantáže PPU nyní projednáváme odstoupení PT Agro Indomas alespoň několik desítek metrů od břehů řek i v oblasti Pemaluanu a regeneraci břehů řek lesními porosty.
Problém zakládání rybníků. Rybníky na chov krevet a ryb bandang představují hrozbu jak pro mangrovy, které jsou zcela vykáceny nebo umírají po zaplavení území, tak i pro místní rybářství, protože úbytek mořských ryb v důsledku ztráty prostředí pro rozmnožování řady druhů převyšuje celkové výdělky rybníků. Rybníkářství navíc prohlubuje ekonomické rozdíly mezi vesničany. Udržování rybníků je totiž finančně značně náročné, takže zatímco bohatí rybníkáři prosperují, ti chudší obvykle končí krachem. Zakládání dalších rybníků bylo proto v Balikpapanském zálivu oběma vládami (Balikpapanem i PPU) zakázáno. V terénu však chybí dohled a rybníky jsou proto zakládány ilegálně. Vzhledem k tomu, že jde o snadno doložitelné přestupky zákona, stačí naše přítomnost a náš kontakt s úřady k zastavení budování dalších rybníků. Zůstává zde však konflikt s vlastníky území, kteří certifikát k vybudování rybníků získali buďto od předchozí vlády nebo neoprávněně na nižší úrovni současné vlády. Snažíme se proto přimět příslušné úřady k jednomu ze dvou možných řešení územního sporu – finančním vyrovnáním nebo soudní cestou.
Problém pálení dřevěného uhlí. Kácení mangrovů za účelem výroby dřevěného uhlí zemně donedávna probíhalo dlouhodobě udržitelnou formou. To se však změnilo s dostupnosti efektivních nástrojů (motorové pily a motorové lodě) a s příchodem majetých investorů z měst, což z malých skupin chudých uhlířů vytvořilo organizované mafie s konexemi ve vládních a policejních úřadech. Vzhledem k tomu, že je však v tomto obchodu stále zapojeno i nenuznější obyvatelstvo, je tato činnost tolerována vládou i nevládními organizacemi už jen ze sentimentálních důvodů. Existují plány na omezení výroby dřevěného uhlí tím, že se uhlířům poskytne možnost alternativního výdělku. Tyto projekty jsou ale finančně náročné a zatím nebyly nikdy realizovány. Paradoxně zatím nejúspěšnější snahou byla naše dohoda, podle které uhlíři opustí oblast nejcennějších mangrovů v okrese Pemaluan a budou dřevo získávat jiných, méně cenných porostů. Dodržování této úmluvy je však podmíněno pravidelným monitoringem z naší strany.
Problém ilegální těžby dřeva. Rovněž tak dřevorubci, kteří těží dřevo z lesů těsně sousedících s řekami a mangrovy (které jim slouží jako přístupové cesty), jsou často organizováni v menší mafie. Na rozdíl od uhlířů však nejde o chudinu, stavební dřevo je cenným artiklem a jeho prodej přináší poměrně vysoké výdělky. Zároveň však jde o aktivitu, kterou vládní úřady příliš netolerují a policejní razie pro dřevorubce představují závažné riziko. Problém lesů v Balikpapanském zálivu je však nepřítomnost lesních strážců a odlehlost pobřežních lesů pro námořní policii, která svou aktivitu zaměřuje na přístavy a průmyslové oblasti. V rámci našich vyjednávání se snažíme o začlenění kontroly ilegální těžby dřeva do navrhovaného programu patrolování v zálivu. To zároveň dává celému programu v očích úředníků větší důležitost, protože ilegální těžba dřeva je v Indonézii vnímáno jako národní problém.
Problém zneužívání ochranářských pravomocí. Velmi nepříjemný problém ochrany přírody v Indonézii bohužel představuje korupce a zištné chování samotných místních ochranářů. Úředníci pověření pravomocemi k ochraně přírody běžně ve snaze získání zpronevěřitelných finančních prostředků prosazují nevhodné projekty. V lepším případě tak plýtvají penězi, které pak mohou chybět na smysluplnější programy, většinou však má jejich činnost i další negativní dopady. Případy, proti kterým musíme opakovaně protestovat, nejčastěji souvisí se zalesňováním, ať už v mangrovech nebo ve vyhořelém lese na pevnině. Zalesňování (často označované jako sázení lesa v lese) často pouze narušuje proces přirozeného růstu a regenerace lesa. Daleko nejsmutnějším projektem spadajícím do této kategorie je však obětovní 5 % území chráněného lesa sungai Wain pro zbudování botanické zahrady. Tento projekt znamená nejen ztrátu cenného biotopu, ale i problém zavádění potenciálně invativních druhů rostlin, problém tunelování peněz určených na chod chráněného území a ztrátu zájmu úřadů o chráněný les, který se postupně dostává do stínu botanické zahrady. Problémy tohoto typu je mimořádně obtížné řešit, neboť zde vystupujeme proti vlastním kolegům, se kterými musíme spolupracovat při řešení jiných, závažnějších ochranářských problémů.
Odborná publikační činnost
Za poslední rok vyšly v impaktovaných mezinárodních časopisech 3 odborné práce, přijaty k tisku pro tento nebo následující rok byly další dvě a jedna další prochází recenzním řízením. Práce se týkají našeho předchozího výzkumu na Madagaskaru, v Indii a v evropských zoologických zahradách.
Vyšlo:
Lhota S, Junek T, Kubena AA and Bartos L (2008): Specialized use of two fingers in free-ranging aye-ayes (Daubentonia madagascariensis). American Journal of Primatology 70(8):786-795.
Petru M, Spinka M, Lhota S, Sipek P (2008): Head rotations in the play behaviour of Hanuman langurs (Semnopithecus entellus): A description and an analysis of their function. Journal of Comparative Psychology 122(1):9-18.
Havlicek J, Saxton TK, Roberts SC, Jozifkova E, Lhota S, Valentova, J & Flegr J. (2008). He sees, she smells? Male and female reports on sensory reliance in mate choice and non-mate choice contexts. Personality and Individual Differences. 45: 564-569
Přijato do tisku:
Lhota S, Junek T and Bartos L (in press): Patterns and laterality of hand use in free-ranging aye-ayes (Daubentonia madagascariensis) and comparison with captive studies. Journal of Ethology.
Konečná M., Lhota S, Weiss A, Urbánek T, Adamová T, Pluháček J (in press): Personality in free-ranging Hanuman langur (Semnopithecus entellus) males: Subjective ratings and recorded behavior. Journal of Comparative Psychology.
V recenzním řízení:
Petru M, Charvatova V, Spinka M, Lhota S (revised version sent): Revisiting play elements and self-handicapping in play: A comparative study of five old world monkey species. Journal of Comparative Psychology. |
