|
Zatimco pri moji prvni letosni navsteve pralesa Sungai Wainu prselo a voda v bazine na jejich hranicich nakonec dosahla skoro az k drevenemu chodniku, po kterem ji prechazime, o mesic pozdeji prislo sucho. Listy bylin v podrostu se zacaly kroutit a z baziny zbylo jen par hnedych louzi. Nikde ani jedina pijavice. A cestou do do kempu se na nas snasely ohorele listy kapradin, ktere se rozpadly na jemny prasek, jakmile se jich clovek dotknul. Z toho bylo poznat, ze o nekolik kilometru dal hori, ale zatim jen mimo hranice rezervace, protoze slo o listy kapradin z odlesnenych plani. Ale o den pozdeji uz vysilacka v kempu hlasila, ze se ohen dostal pres hranice rezervace a skoro vsichni lesnici byli k pozaru odvolani.
Ja jsem v te dobe byl v kempu Djamaludin s nekolika hosty a s Misranem, novym zamestnancem pro vyzkum, ktereho zaucuju ve sberu dat o produkci listi, kvetu a plodu na fenologickych plochach. Dva z nasich hostu byli zase entomologove, takze se vselijak stridalo chytani hmyzu, hledani savcu na transektech a sber dat na fenologickych plochach. A relaxace dostatecne daleko od vsech problemu v zalivu. Nektere stromy v Sungai Wainu stale jeste plodi, vcetne nekolika durianu, z nichz jeden (Durio oxyleanus) jsem se uz dokonce i naucil jist, i kdyz porad jeste s mirnou nechuti. Zvirata vyvadeji mlade a setkani s tlupou malych selatek bylo jedno z prijemnych zpestreni programu. Mene prijemne setkani, v tentyz den, byl nalez stomu Aquilaria malaccensis, pokacneho a na nekolika mistech nastipaneho na male kousky. Jasna stopa po hledacich gaharu, kteru byli v rezervaci jeden cas velkym problemem. Gaharu je drevo aquilarie nakazene houbovou infekci. Je cerne,specificky voni a v kosmetickem prumyslu je to velmi cenena surovina. Ne kazdy strom je nakazeny, ale jen maloktery sberac to dovede roeznat. A tak na jeden sklizeny strom pripadne aspon takovych sest znicenych naprosto zbytecne. A tak neni divu, ze jsou nektere druhy aquilarii na vymreni. Sice jsou snahy je pestovat, ale vetsina gaharu je i tak dodnes sbirana ilegalne v rezervacich jako je Sungai Wain.
Pobliz mista, kde jsme cerstve pokacenou (a nenakazenou) aquilarii nasli, jsme slyseli i zvuky tluceni a sekani do dreva. Pomalu jsme se plizili pralesem, fotak pripravey k akci, a v hlave jsem marne planoval, co udelat, az je najdeme. Nasli jsme ale datla bridlicoveho, zrejmne nejvetsiho datla sveta, velikeho jako kachna. Lesnici mi pozdeji potvrdili, ze jsem zdaleka nebyl jediny, kdo se tak nechal zmast - tenhle megadatel skutecne vydava pri vytloukani hmyzu ze dreva zvuky, ktere jsou chvilemi k nerozliseni od zvuku hledacu gaharu.
Po navratu v kempu z asistenta Fitriho vylezlo, ze stopy po hledacich gaharu nasel uz pred mesicem, hlasil je, ale nikdo z lesniku tehdy nezareagoval. Ted pod bilym dozorem to bylo jine, jenze na severu rezervace porad jeste horelo a vsichni lesnici hasili. Cekali jsme dalsi den, behem ktereho jsme dohledali dalsi aquilarie a zacinalo byt jasne, ze je to organizovany tym, ktery uz v lese pracuje nekolik tydnu. Byli jsme s Fitrim dost nestastni z toho, jak nam ponicili nase transekty, ktere jsme se mesice snazili udrzovat co nejuzsi a bez jakychkoli zasaku do vegetace. Hledaci gaharu, tak jako kdokoli jiny z vesnicanu co prijdou do lesa, kolem sebe proste jen sekaji a sekaji a sekaji...
Pod dvou dnech lesnici uhasili pozar alespon na strane prilehle k Wainu (na druhe strane nezbylo nez nechat ho horet a postupovat dal do lesa smerem od rezervace...). Vedeni hned vyslalo maly tym k nam do kempu - dva lesniky a jednoho priserne znudeneho policistu. Zatimco byli na ceste, vysilacka zahlasila, ze pozar zase hori. Lesnici se zase vydali hasit, ten triclenny tym uz ale zustal u nas. Sdelili mi svuj plan jednu noc si odpocinout a zitra vyrazit na inspekci terenu. Pak asi dve hodiny diskutovali jake trable jim prinese muj kysely oblicej, az nakonec plan zmenili a na inspekci se vydali uz v noci. My jsme mezitim po lese chodili taky a behem te noci a dalsiho dne jsme dohledali dalsich 5 aquilarii. A vecer lesnici nasli i dva kempy, v tu chvili prazdne, sberaci jeste byli v lese.
Ten den se definitivne uhasil pozar a na pomoc prisli dalsi dva lesnici a jeden vojak. To Fitri komentoval s nevoli, rikal, ze vojak se zbrani je nebezpecnejsi nez policajt se zbrani. Nekontroluje se, strili bez varovani a rovnou do ziveho. Kdyz pry s vojaky patroluje a prespavaji ve spolecnem stanu, schovava Fitri jejich pusky a naboje za sebe, aby je nemeli tak pohotove po ruce. Ten vecer jsme jeste prespali vsichni v kempu, ale pred rozednenim se sedmiclenna hlidka vydala do lesa a prikradla se k jednomu z kempu. Zaznel jeden vystrel. Asi po dvou hodinach se do kempu vratil Misran a vitezoslavne mi predal spalek aquilarie nakazeny houbou. Chytli pry tri drevorbce z vesnice Sepaku a uz je vedou k procesu do stanice.
Ten den jsme se z rezervace vraceli i my. Proces prave probihal, vsichni byli dost nervozni, snazil jsem se pokud mozno nebyt moc videt. O tyden pozdeji jsem jel do Sepaku, kde se nazime zastavit postup plantazi olejne palmy - spolecne s vesnicany dost mozna ze stejnych rodin, ze kterych mohli pochazet i ti zatceni sberaci. Jedu autem s upovidanou manzelkou starosty vesnice. Hned se ptala, jestli se jeste objevuju v Sungai Wainu. Sel jsem radej s polopravdou ven a priznal jsem, ze jsem tam pred tydnem byl a ze jsem videl ve stanici nekolik vesnicanu ze Sepaku, zatcenych s pytly gaharu. Konverzace v aute pak presla do javanstiny, ktere nerozumim, ale par stripku jsem zachytil - ze pry Sungai Wain hlidam, ale ze lidi nechytam, ze je to horsi, ze je pri praci fotim... |
Výzkum 