Katedra zoologie

Hledat makaky v horach Shiga Kogen, nad zridly Jigokudani, nebylo az tak snadne. Oproti Yakushime, kde zije misty az 100 opic na km2 a potkavate je tim padem prakticky denne, tady v horach na　severu ostrova Honshu je makaku podstatne min. A pohybuji se po obrovske plose, takze najit je neni nijak snadne, jak jsem se o tom presvedcil po tydnu prolezani jedlovymi, dubovymi a brezovymi lesy skrz naskrz. Za tu dobu jsem potkal jen jedinou opici, a pokazde to byl tentyz samotarsky samec, ktery si nasel opustene staveni s nekolika ovocnymi stromy kolem a kazdy den se sem nejpis vracel, aby obral tech nekolik plodu co stacily za predchozi den uzrat. Horske tury v okoli zprofanvaneho Nagana byly uchvatne, uz sem dorazil podzim a barevnejsi byl doslova ze dne na den. A denne jsem potkaval nova zvirata, rozhodne jsem se nenudil. Ale na opice jsem mel smulu.

Svuj pobyt v Japonsku beru jako tak trochu dovolenou, behem ktere bych si mel na 7 tydnu ulevit od prace v indonesii, ktera je cim dal vic znicujici. Navic je to i test toho, nakolik uz se kampan v Balikpapanaskem zalivu osamostatnila od bledych tvari a presla do rukou mistnich ochranaru a aktivistu. Samozrejmne to i tak do jiste miry stoji na financnich injekcich, takze jsem svym asistentum nechal svoji platebni kartu a program pravidelneho mesicniho monitoringu dal hradim ze sveho platu v ustecke zoo. Pri pobytu v Japonsku to neni zadna sranda, Japonsko je predrazene (mene nez jak vetsina lidi veri, ale presto...), takze se tu zivim prevazne susenymi orechy (pripadam si uz jak veverka) a prespavam temer vyhradne na verejnych zachodcich (nebo v internetove/eroticko-DVD kabince, jako ted). Nektere zdejsi zachody maji sice vytapena prkynka, ale popravde bych spis uvital vytapenou kabinu pro invalidy, prototoze na prkynku se clovek nevyspi a podzim letos do Japonska dorazil o neco driv a teploty klesaji neprijemne rychle...

Vetsinu pobytu na Yakushime jsem stravil s makaky na svazich a utesem nad morem, v teplem subtropickem lese na zavetrne strane ostrova - ve srazkovem stinu. Az na poslednich pet dnu jsem se vydal vys do hor, abych na vlastni kuzi pocitil jak moudra volba to byla zalozit vyzkumnou stanici na zavetrne strane Yakushimy.

Dva tydny na Yakushime utekly jako voda, a po vycerpavajici Indonesii to pro me byla dovolena snu! Zadne urady, zadne dohadovani, v podstate slo jenom o to sbirat hovna! Tym primatologu z Kyotske univerzity na Yakushime sleduje několik tlup japonskych makaku (spravne by se jim melo cesky rikat makaci cervenolici) uz tricet let. V tech nejvice studovanych skupinach ma kazda z opic svoji identifikacni kartu, vi se kdo je jeji matka a babicka, a v poslednich letech uz jsou znami i otcove, a to diky analyze DNA izolovane prave z jejich trusu.

Po roce stravenem v Indonezii jsem se vratil do Cech na jediny tyden, abych hned zas odjel zpatky do Asie. Tentokrat do Japonska, kde se pristi mesic porada primatologicky kongres, na kterem mam lobovat pro ochranu Balikpapanskho zalivu. Pred tim me ale pozvala primatolozka Suchiko na ostrov Yakushima jizne od hlavniho japonskeho souostrovi, kde zije nejjiznejsi populace slavnych opic japonskych makaku. Suchiko tu pro svoji doktorandskou praci nekolik let zkoumala jejich reprodukcni system a ted se sem kazdy rok vraci, aby zjistila, kdo v jejich tlupach pribyl, kdo ubyl, kdo se prestehoval a kdo narodil. A odebira vzorky trusu pro analyzu DNA, takze pak u kazdeho z mladat muze znat jak matku, tak i otce. Letos ma Suchiko na sber dat i vzorku jenom tyden cisteho casu, takze me s sebou bere jako asistenta. Sbirat opici hovna pro me bude po roce znicujici ochranarske prace mezi skorumpovanymi uredniky na Borneu opravdova dovolena snu!

Tuhle posledni zpravu z Indonesie pisu uz v Cechach, kde jsem ale vlastne jen na otocku, nez se vratim zpatky do Asie (na konferenci do Japonska). Jak uz je to pravidlem, posledni tydny v Indonezii byly ve znameni stresu a nestihani, takze i kdyz se delo opravdu hodne veci, zustaly tak nejak nezaznamenane...

Konecne jsem si udelal trochu casu na to podivat se z Balikpapanskeho zalivu na par dalsich lokalit! Jednou z nich byl Sebangau v Centralnim Kalimantanu. Anglican David Smith tu zkousi neco, co tady v Sungai Wainu odkladame uz po leta - habituaci hulmanu. Vybral si k tomu ten nejsnadnejsi druh, hulamany kastanove (Presbytis rubicunda), ale ukazuje se, ze ani ten neni zas az tak uplne snadny...

Vzdycky me zajimali kytovci a tak jsem byl hned od zacatku rad, ze v Balikpapanskem zalivu zijou i tri druhy delfinu. Dva z nich se sem jen obcas zatoulaji z otevreneho more, ale jeden druh, orcela tuponosa (Orcela breavirostris) tu ma stalou populaci. Orcely vyhledavaji prave takove vody, jako je Balikpapansky zaliv - melke a kalne. Nejsou to moc rychli plavci, ale v lovu ryb v kalnych vodach zrejmne delfiny z otevreneho more predci. Takze pronikaji az daleko proti proudu rek a jejich mala izolovana populace v oblasti Mahakamskych jezer tak predstavuje jedine indoneske sladkovodni kytovce.

Kampan zazastavni stavby silnice kolem Balikpapanskeho zalivu nabrala tempo, ovladla nase zivoty a zmenila nase plany. Moment, kdy guverner Vychodniho Kalimantanu pomerne zaludnou cestou obesel standardni proceduru a dostal prislib centralni vlady pro financovani stavby mostu pres ostrov Balang ze statniho fondu, znamenal de facto konec naseho vyzkumu kahau. Vetsinu casu ted prosedim za pocitacem, na meetinzich a workshopech a do lesa uz se skoro nedostanu.

K psani zprav se posledni dobou nejak nedostavam... Tak spis jen takove stripky...

Sungai Wain byl po pet mesicu plny lesnich plodu. Manga, mangostyny, duriany a rambutany uz sice maji svoji sezonu za sebou, nicmene zdejsi stromy kvetou a plodi v urcite pravidelne posloupnosti, takze je zas vystridaly dalsi ovocne stromy a mezi nimi i ten, ktery mi pripada nejlahodnejsi - Xantophyllum. Celkem nezname plody, protoze se nepestuji komercne, ale u me s svoji medovou chuti u me Xantophyllum prozatim vede (zatimco na poslednim miste stale zustavadurian).