Katedra zoologie

Článek popisuje devět nových druhů lumčíků z rodu Colastomion: C. cheesmanae, C. crambidiphagus, C. gregarius, C. maclayi, C. madangensis, C masalaii, C. parotiphagus, C. pukpuk a C. wanang, vychovaných z parazitovaných housenek zavíječů v nížinném pralese Papuy Nové Guiney. Quicke, DLJ; Smith, MA; Miller, SE; Hrček, J; Butcher, B, 2012: Colastomion Baker (Braconidae, Rogadinae): nine new species from Papua New Guinea reared from Crambidae. JOURNAL OF HYMENOPTERA RESEARCH 28: 85-121. 

V afromontánním polinačním systému tří druhů strdimilů a jejich hostitelských rostlin jsme odhalili skutečné preference strdimilů zahrnutím abundance rostlin a produkce nektaru do modelu. Preference stanovená pouze na základě návštěvnosti rostlin tedy není dostačující. Výsledky porovnání morfologických znaků opylovačů a jejich hostitelských rostlin byly v souladu s hypotézou komplementarity znaků. Janecek, S; Riegert, J; Sedlacek, O; Bartos, M; Horak, D; Reif, J; Padysakova, E; Fainova, D; Antczak, M; Pesata, M; Mikes, V; Patacova, E; Altman, J; Kantorova, J; Hrazsky, Z; Brom, J; Dolezal, J, 2012: Food selection by avian floral visitors: an important aspect of plant-flower visitor interactions in West Africa. BIOLOGICAL JOURNAL OF THE LINNEAN SOCIETY 107: 355-367. 

Afričtí rypošovití jsou podzemní savci známí řadou unikátních fyziologických adaptací. Rypoš lysý je dokonce proslavený jako jediný skutečný poikilotermní savec, neboť jeho tělní teplota kopíruje teplotu prostředí. Další zástupce - rypoš Darlingův (Fukomys darlingi) je také uváděn jako druh, který má silné poikilotermí tendence, přestože je na rozdíl od rypoše lysého větší, osrstěný a žije v striktně sezónním prostředí. Naše studie ukázala, že jeho poikilotemní tendence jsou spíše artefaktem měření, neboť tento druh má typický savčí metabolismus podobně jako ostatní zástupci rodu Fukomys. Milada Zemanová, Radim Šumbera, Jan Okrouhlík, 2012: Poikilothermic traits in Mashona mole-rat (Fukomys darlingi). Reality or myth? JOURNAL OF THERMAL BIOLOGY 37: 485-489.

O eusocialitě Afrických rypošů bylo napsáno mnoho, avšak je až zarážející, jak málo druhů bylo studováno v přirozených podmínkách. Tým Radima Šumbery si vzal tentokrát na mušku rypoše Anselova ze Zambie. Tři měsíce intenzivního bádání přinesly nečekané výsledky. Studovaný druh žije v rodinných skupinách kolem 10 jedinců, které obývají extrémně komplikované labyrinty podzemních tunelů o celkové délce až 2,8 km. Sousední labyrinty navíc mohou být propojeny do gigantických komunikačních sítí. Telemetrické záznamy dokazují, že k návštěvám sousedních teritorií skutečně dochází, což staví problematiku rypoší sociality do zcela nového světla. Šklíba J, Mazoch V, Patzenhauerová H, Hrouzková E, Lövy M, Kott O, Šumbera R. 2012: A maze-lover'€™s dream: Burrow architecture, natural history and habitat characteristics of Ansell'€™s mole-rat (Fukomys anselli). Mammalian Biology, in press.

Obrovské množství molekulárních sekvenčních dat získaných pro identifikaci druhů metodou barcodingu lze využít i pro rekonstrukci fylogeneze a související taxonomie. V tomto článku bylo zpracováno 4168 sekvencí 3278 druhů z 671 rodů lumků a dosaženo vysoké taxonomické kongruence. Quicke, DLJ; Smith, MA; Janzen, DH; Hallwachs, W; Fernandez-Triana, J; Laurenne, NM; Zaldivar-Riveron, A; Shaw, MR; Broad, GR; Klopfstein, S; Shaw, SR; Hrcek, J; Hebert, PDN; Miller, SE; Rodriguez, JJ; Whitfield, JB; Sharkey, MJ; Sharanowski, BJ; Jussila, R; Gauld, ID; Chesters, D; Vogler, AP; 2012: Utility of the DNA barcoding gene fragment for parasitic wasp phylogeny (Hymenoptera: Ichneumonoidea): data release and new measure of taxonomic congruence. MOLECULAR ECOLOGY RESOURCES 12: 676–685.

Předpokládá se, že predační tlak na hmyz v tropických pralesích je obrovský, ale kvantifikovat ho je obtížné. Pomocí modelů housenek z plastelíny ponechaných volně na listech anebo zabalených do listů (jak to část skutečných housenek dělá) v nížinném a horském, primárním a sekundárním lese na Papui Nové Guinei byl denní podíl napadených housenek odhadnut na 3-5 % (více u volně exponovaných modelů). V lesních fragmentech bylo zjištěno více útoků než v uceleném lese. V horském lese jsou hlavními predátory ptáci, v nížině mravenci. Tvardíková Kateřina; Novotný Vojtěch, 2012: Predation on exposed and leaf-rolling artificial caterpillars in tropical forests of Papua New Guinea. JOURNAL OF TROPICAL ECOLOGY 28: 331-341. 

Studium společenstev mravenců obývající stromy novoguinejského pralesa ukázalo, že rozdíly v jejich diversitě mezi sekundárním lesem (druhově chudým) a primárním lesem lze vysvětlit především vyšší obměnou druhů mravenců mezi stromy v primárním lese. Dále výsledky nazančují, že taxonomická pestrost a velikostní skladba stromů má mnohem menší význam pro mravence než se obecně myslelo, a hlavní roli má spíše dostupnost/rozmanitost hnízdních mikrohabitatů.

Klimeš P., Idigel C., Rimandai M., Fayle T.M., Janda M., Weiblen G.D. and Novotný V. (2012) Why are there more arboreal ant species in primary than in secondary tropical forests? Journal of Animal Ecology (In Press).

Na čem závisí početnost housenek motýlů a minujího hmyzu v 1 ha primárního a  v 1 ha sekundárního pralesa  objasňuje nová studie týmu Vojty Novotného. Výsledku ukazují, že variabilitu v početnosti herbivorního hmyzu na stromech lze vysvětlit  především biomasou listů stromů a jejich chutností, 
zatímco vzájemná fylogenetická  příbuznost stromů má jen malý vliv.

Whitfeld T.J.S., Novotný V., Miller S.E., Hrček J., Klimeš P. and Weiblen  G.D. (2012) Predicting tropical insect herbivore abundance from host plant  traits and phylogeny Ecology 93: S211-S223.

Pomocí sledování chování sýkor na krmítkách v zimním období se ukázalo, jak dobře jsou schopny vyhodnotit nebezpečí, které jim hrozí od různých jiných ptáků. Sýkory naletovaly velmi málo na krmítka, poblíž nichž byl umístěn vycpaný jestřáb či poštolka, zatímco holub a kos je neděsili. Občasného méně nebezpečného predátora sojku vyhodnotily skutečně jako středně nebezpečnou. Kromě menšího počtu návštěv na krmítku se při jedné návštěvě méně nazobaly a také přilétaly jen z určitého směru. Kateřina Tvardíková and Roman Fuchs, 2012: Tits recognize the potential dangers of predators and harmless birds in feeder experiments. JOURNAL OF ETHOLOGY 30: 157-165. 

Slunéčka jsou nejen užitečnými predátory mšic a červců, ale i veřejností oblíbeným hmyzem, navzdory Sekorově podání berušky jako proradné fifleny. Ivo Hodek z Entomologického ústavu AV ČR v Českých Budějovicích, jeden z mezinárodně nejrespektovanějších odborníků na slunéčka, sepsal (spolu s dalšími čtrnácti vědci mezinárodního významu) svou již třetí komplexní knihu o biologii a ekologii slunéček. Dvanáct kapitol obsahuje současné znalosti z oblastí fylogeneze a klasifikace slunéček, dědičnosti zbarvení, vývoji a přezimování, ovlivnění jejich chování semiochemikáliemi, o predaci jiných organismů, ale i uvnitř společenstev slunéček. 

Hodek I., van Emden H.F., Honěk A. (2012) Ecology and Behaviour of the Ladybird Beetles (Coccinellidae). Wiley-Blackwell, 561 pp. 

Nedvěd O., Kovář I., 2012: Phylogeny and classification. 1–12.

Nedvěd O., Honěk A., 2012: Life History and Development. 54–109.

Nedvěd O., Kovář I., 2012: Appendix: List of genera in tribes and subfamilies. 526–531.